Upravit stránku

Milan Hein, ředitel divadla Ungelt k nám rád přijíždí načerpat síly.

Několikrát do roka přijíždí na návštěvu do lázní hranický rodák, herec, moderátor a úspěšný ředitel Divadla Ungelt pan Milan Hein. Do míst, kde po léta pracoval jeho otec a sám si v mládí přivydělával o prázdninách na brigádě jako číšník, teď přijíždí jako lázeňský host na regenerační program. Ve volných chvílích stihne také procházky po okolí, zajde na známá místa i na návštěvu k přátelům, kterých má v Hranicích a okolí stále dost.

Při jeho květnové návštěvě nám poskytl milý rozhovor.

Rozhovor s Milanem Heinem, 3.5.2013

1. Milane,známe se teprve pár let,ale připadá mi, že se známe celou věčnost. Jsi hodně upovídaný, přátelský a příjemný, takový si byl vždycky ?

To jsem zdědil po tátovi. Táta byl bytostně pozitivní člověk. Nesmírně družný. Družnost jsem zdědil po něm. Máma byla spíš uzavřená, což podědila sestra.

2. Při prvním setkání jsme také zjistili, že jsme na gymnáziu měli stejnou třídní učitelku, profesorku Marii Hudcovou. Tebe vedla ,coby svou první třídu, se mnou odcházela do důchodu. Máš na gympl dobré vzpomínky ?

Na paní profesorku Hudcovou ty nejkrásnější. Byla češtinářka a já jsem měl tenhle předmět rád a myslím, že i lidsky jsme si sedli.

3. Ty a Tvá sestra jste po absolvování odešli z Hranic a udělali tzv. díru do světa. Co Vás do světa táhlo ?

Táta byl do Hranic zamilovaný, pro něho bylo nepředstavitelné, že by žil jinde.To máma nám občas říkala, děti,měli byste z Hranic odejít. Ale i táta se nakonec radoval, když jsme se ve světě neztratili......

4. Jaké jsou Tvé nejhezčí vzpomínky na Hranice ?

Určitě vzpomínky na domov. Obzvlášť dnes, kdy vím, jak je složité vybudovat si harmonické soukromé zázemí. Oceňuji, jak nás rodiče vyzbrojili do života. Vždycky říkali, děti my tady věčně nebudeme, nesmíte zapomenout, že máte jeden druhého. A ještě jednu radu do života nám dali. Za všech okolností zůstaňte slušnými lidmi !

5. V blízkosti dnešního bonweru je tzv. Heinův komín. Každoročně sem přilétají čápi, ale po pravdě okolí nevypadá moc vábně. Jakou máš vazbu na toto místo a máš s tím místem nějaké plány ?

To místo se mě už vůbec netýká ! Pozemek jsme sice získali v restituci zpátky, ale prodali jsme ho s podmínkou, že tam komín s čápy musí zůstat. Čápi na Heinově komíně k Hranicím patřili a patřit budou ! Po našem odchodu z Hranic byli rodiče přestěhováni ze svého domu do panelového domu na sídliště. Mé vzpomínky na domov jsou tak spojeny s ulicí Čs. Armády, kde jsem vyrůstal a s panelákem, do kterého jsem přijížděl jako dospělý muž za rodiči. Na malém panelovém balkónku jsem zažíval nádherné chvilky s mámou, hodiny a hodiny jsme si důvěrně povídali...

6. Nyní zabrousíme do lázní. Tvůj otec zde po válce pracoval jako správce. Jako dítě si za ním chodil?

My jsme si Teplice zamilovali postupně všichni. Zpočátku jsme tam chodili ovšem s nechutí, protože u budovy Bečva byla terasa, je tam dodnes, a tam se chodilo v neděli na zmrzlinu a na kafe. Vždycky nás navlíkli do svátečních šatiček, což jsme se sestrou nesnášeli. Hrála tam kapela a my jsme tam seděli jen proto, aby všichni viděli, že otec má spořádanou rodinu. Později jsem jezdil do Teplic na kole pro kyselku a tyhle sólové výlety už mě moc bavily. A pak jsme v Teplicích začali hrát tenis…

7. A když jsi zde pracoval jako brigádník, co jsi konkrétně dělal?

Dělal jsem číšníka na Bečvě a sestra tam prodávala zmrzlinu. Táta jí často huboval, že dává velké kopečky. Jednou se mi stala neuvěřitelná příhoda, jeden host mě požádal, abych mu přinesl čalamádu. Rázně jsem mu odvětil: "Pane, tady jste v lázních a likéry nevedeme!"

8. A teď k jiné historce se Zlatou Adamovskou o tom, jak Ti vyprávěla o jedněch malých, kouzelných lázních. Jak to bylo?

Zlata Adamovská je jednou z hereckých hvězd mého Divadla Ungelt. Jednou za mnou přišla a řekla mi: " Milane, zařídím Ti pobyt v báječných lázních, o jakých si nikdy neslyšel. V Teplicích nad Bečvou u Hranic na Moravě. Jsem tváří těch lázní, budou Tě tam opečovávat!" Dost jsem ji šokoval, když jsem jí řekl, že v Teplicích znám každý šutr, můj táta, že tam pracoval a já tam jezdil pro kyselku na kole už jako malý kluk.

9. Jaké jsi měl dojmy ze svého vůbec prvního pobytu v lázních Teplice nad Bečvou coby lázeňský host?

Přímo jsem si „rochnil“, cítil jsem jak mě to fyzicky i psychicky pomáhá, jaký relax to pro mě je. A ty procházky, spojené se vzpomínkami na rodiče! Jezdím tam i za nimi...

10. Stal si se naším pravidelným návštěvníkem. Co se Ti v lázních nejvíce líbí? A doporučil bys Lázně Teplice nad Bečvou dalším lidem?

Doporučuji je všem. Nejvíce mě tady okouzluje lidský přístup. Osobně mám rád malé věci, mé divadlo pojme sotva sto diváků, miluji malé kavárny, malé galerie, zkrátka vše, co má osobní "člověčí" rozměr. A to mají Teplice nad Bečvou především.

11. Říká se, že každý druhý Pražák pochází z Moravy a podle mě každý, kdo něco v Praze dokázal je z Moravy. Máš s tím takové zkušenosti?

Kdykoliv se potkám s někým, kdo je z Moravy, tak nás to zahřeje, říkáme si, že jsme „ti lepší Pražáci“....

12. Mám spolužačku v Praze a občas se jí smějí, že zpívá moravsky. Obráceně, pokud přijede sem, tak my ji slyšíme zpívat pražsky. Ty máš projev velmi kultivovaný, že jsi z Prahy bych podle intonace nepoznala, ale totéž platí i u Zlaty, když už jsem ji zmínila. Je to dáno Tvou profesí, že jsi nepodlehl slangu?

To je zásluha mých Hranic na Moravě. Ve velmi útlém věku jsme se sestrou účinkovali v prvním vysílání místního rozhlasu po drátě. „Vysílá studio Hranice na Moravě, u mikrofonu Marta Heinová a Milan Hein“. Vysílalo se z hranické pošty a byl to přímý přenos. Museli jsme mluvit spisovně, byli jsme přece hlasateli rozhlasu. A ty základy mi zřejmě zůstaly dodnes.

13. Jsem moderátorský nováček, i když jsem už pár rozhovorů vedla a musím říct, že mně to docela baví. Ty jsi prošel spoustou profesí, herec, moderátor, divadelní publicista, ředitel divadla…Každá profese Ti jistě něco dala. Co Tě baví nejvíc?

Nejvíce mě zaměstnává jednoznačně pozice uměleckého ředitele a majitele vlastního divadla. Usínám a vstávám s Ungeltem, na mně je, jaké hry se tady budou hrát, každou sezonu máme 3 premiéry, jací herci si v představeních zahrají, kdo je bude režírovat, jakého výtvarníka či hudebního skladatele do Ungeltu přizvu… S tím usínám a probouzím se. Na jevišti se vyskytuji v posledních letech pouze jako host v recitálu Marty Kubišové, zpívám s ní i pár duetů a momentálně zkouším roli věhlasného vídeňského žurnalisty a literáta Karla Krause v komorním muzikálu o baronce Sidonii Nádherné, nazvaném Touha jménem Einodis. Autorkou libreta a písňových textů je má sestra Marta Skarlandtová, hudbu složil Karel Štolba. Zralou baronku zpívá a hraje Marta Kubišová, mladičkou baronku Aneta Langerová.

14. Takže herectví je pro Tebe nejlepší?

To si nemyslím. Sestra mi vždycky říkala, bratře, Tvůj čas přijde. Jsi nezařaditelný. A měla nejspíš pravdu. Nejsem herec formátu Viktora Preisse, přesto hraju. Nejsem zpěvák formátu Karla Gotta, přesto zpívám. Mými idoly byli pánové Horníček a Svěrák, taktéž nezařaditelní... Dnes mám svůj vlastní pořad v Českém rozhlase „Kdo židli má, bydlí…“, připravuji ho autorsky, uvádím ho, zpívám v něm, mám v něm četbu na pokračování a to mě baví...

15. Často vedeš v médiích rozhovory. Prozraď, co je pro Tebe zajímavější, ptát se a nebo být zpovídán?

Určitě ptát se. Když odpovídám, tak se nic nedozvím a já jsem zvídavý člověk. Jen nahlas říkám, co si myslím a to přece vím. Úchvatné pro mě bylo třeba rozmlouvat s Milošem Kopeckým. Toho bylo nač se ptát a bylo čemu naslouchat.

16. Pojďme zpět k divadlu. V roce 1995 si založil Divadlo Ungelt, proč vlastní divadlo, proč Ungelt?

To byl můj velký sen, mít vlastní divadlo. Moc mě bavilo vystupovat s Markem Ebenem na komorní scéně kladenského divadla a později s mou sestrou na prknech legendární Reduty. Bezprostřední kontakt herců s diváky mě tehdy okouzlil. Bylo jasné, že mé divadlo bude komorní...

17. V současnosti hrají v Tvém divadle samé hvězdy: Petr Kostka, František Němec, Alena Vránová, Zlata Adamovská, Hana Maciuchová…Čím je lákáš?

Divadlo Ungelt, díky svým čtyřem Tháliím, má dnes výjimečnou pověst, takže pro herce je to věc prestiže hrát v Ungeltu. A určitě je motivuje i nabídka, kterou ode mě dostávají. V představeních se dvěma či třemi postavami, které v Ungeltu hrajeme, se herec zaskví!

18. Jezdíte i po zájezdech do větších a menších měst, máte stále vyprodáno. Jsi úspěšný! Kde bereš energii pouštět se do dalších her?

Abychom divadlo uživili, musím nacházet stále nové a nové hry, aby publikum mělo možnost přicházet na nové inscenace. Třeba teď na podzim uvedeme inscenaci se Zlatou Adamovskou a s Petrem Štěpánkem, následovat budou hry s Františkem Němcem a s Petrem Kostkou, se Simonou Stašovou a s Pavlem Křížem, titul pro Chantal Poullain.... a každý rok musí mít svou premiéru i Letní scéna.

19. Vypadáš skvěle. Máš nějaký osvědčený recept proti stárnutí?Jak to děláš?

Věkem se nezabývám. Ale samozřejmě vím, kolik mi je. Jsem diabetik, mám dnu, zvýšený cholesterol. Ale od Aleny Vránové jsem se naučil, že skuhrat se má doma. Člověk by neměl ostatní obtěžovat svými problémy.

20. Tvé nejbližší plány do budoucnosti? Už jsi něco naznačil…

Mým nejbližším pracovním plánem je premiéra muzikálu Touha jménem Einodis a v soukromí si s mým partnerem Martinem budujeme bydlení v malebném staropražském zákoutí na hradčanském Novém Světě. Pro sebe a pro jeho dvě dcery upravujeme krásný barokní domeček. Dokud člověk žije, neměl by to vzdávat. Měl by se umět pořád na něco těšit.

Milane, jsem moc ráda za milé povídání a příjemné odpoledne v lázeňské kavárně. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů celému ansámblu. Ať se daří!

 

Yveta Sommerová, marketingová manažerka